6.6 Hmat a propriocepce

By admin in Nezařazené

Senzitivní systém, nebo také somatosenzitivita, zahrnuje vnímání vnějších i vnitřních podnětů.

Základní pojmy

Mezi vnější podněty patří:

  • taktilní vjemy: hmat, tlak, vibrace
  • nocicepce: bolest
  • termické čití: teplo a chlad

Vnitřní označujeme jako propriocepci. Jedná se o vnímání polohy těla z receptorů ve svalech, šlachách a kloubech.

Hmat, tlak, vibrace

Taktilní vjemy jsou zaznamenávány pomocí mechanoreceptorů – speciálních tělísek uložených v kůži a tvořených různě uspořádanými buňkami či kolageními vlákny. V těchto tělískách jsou zakončení dendritů senzitivních neuronů uložených v ganglion spinale.

Typy mechanoreceptorů

  • Meissnerova tělíska jsou uložena těsně pod epidermis kůže prstů či dlaně a registrují dotek a vibrace
  • Merkelovy disky se nacházejí také pod epidermis např. rtů či pohlavních orgánů, vnímají tlak
  • Vater-Pacciniho tělíska jsou velké, okem viditelné útvary v hloubce dermis, které jsou aktivovány především jemnými vibracemi
  • Ruffiniho tělíska se nacházejí v hloubce dermis a jsou citlivé zejména na natažení kůže

Hustota receptorů je různá. Na bříškách prstů je velmi vysoká a tzv. diskriminační čití (schopnost odlišit dva současné podněty od jednoho) se velmi jemné, na zádech jsou receptory rozmístěny dále od sebe a pro to, aby mozek dovedl dva různé podněty od sebe rozeznat, musí být vzdálenost mezi nimi až 4 cm.

Kombinací různých receptorů vzniká komplexní informace o hmatovém vjemu, která je senzitivními nervy přenášena do centrálního nervového systému. Hlavní senzitivní drahou pro dotekové čití je dráha zadních provazců (tractus spino-bulbo-thalamo-corticalis)

Dráha zadních provazců

  • 1. neuron – pseudounipolární buňka ganglion spinale, její dendrity tvoří senzitivní nerv, její axony pokračují v zadních míšních provazcích jako fasciculus gracilis, popř. cuneatus
  • 2. neuron – tuberculum gracile/cuneatum v prodloužené míše. Následně se dráha kříží (decussation lemniscorum) a stoupá jako lemniscus medialis
  • 3. neuron – nucleus ventralis posteriolateralis thalamu.

Odtud vede projekce do primární senzitivní oblasti v gyrus postcentralis.

Bolest, teplo, chlad

Bolestivé vjemy jsou vnímání pomocí volných nervových zakončení v epidermis. Registraci tepla, popř. chladu zajišťují Krauseho tělíska. Silné chladové či tepelné podněty mohou mít ale často charakter bolesti.

Hlavní drahou bolesti je tractus spinothalamicus, dále popisujeme tractus spinoreticularis.

Spinothalamická dráha
Spinothalamická dráha přenáší signál tzv. rychlé složky bolesti, jako je například píchnutí o špendlík či říznutí nožem

  • 1. neuron – opět buňka ganglion spinale. Axony těchto buněk však končí hned v míše v zadním rohu, kde se nachází
  • 2. neuron – nucleus proprius. Ihned poté se vlákna zkříží a kontralaterálně stoupají míchou a kmenem
  • 3. neuron – především nucleus ventralis posterolateralis thalamu

V kůře končí tato drahá také v primární senzitivní oblasti.


Spinoretikulární dráha
Spinoretikulární dráha přenáší tzv. pomalou složku bolesti, jako je např. chronická bolest při vnitřních onemocněních. Ta je mnohem méně konkrétní a nelze snadno lokalizovat.

  • 1. neuron – buňka ganglion spinale
  • 2. neuron – šedá hmota zadního míšního rohu (přesné jádro je nejisté). Dráha se pak kříží pouze částečně.

Vlákna končí v retikulární formace mozkového kmene.


Somatotopická organizace drah

Senzitivní dráhy jsou organizovány somatotopicky – vlákna z různých částí těla nejsou náhodně promíchána, ale naopak uspořádána podle jasného klíče.

Dráha zadních provazců:

  • ke křížení dochází v mozkovém kmeni, v míše probíhá dráha ještě nezkřížená
  • vlákna z jednotlivých částí těla se postupně připojují

  • nejmediálněji nalezneme sakrální, pak lumbální, thorakální a nejvíce laterálně jsou cervikální vlákna
  • po zkřížení se jejich pořadí obrátí

Spinothalamická dráha je organizována jinak:

  • ke křížení dochází už na úrovni míšního segmentu, v míše probíhá již zkřížená dráha
  • také zde se vlákna postupně připojují, ale až po zkřížení

  • v průběhu míchou nalezneme nejmediálněji vlákna cervikální, pak thorakální, lumbální a nejvíce laterálně sakrální
  • toto pořadí se již dále nemění

Takto uspořádaně dorazí dráhy i do thalamických jader a takto jsou také projikovány do kůry. Určitá část senzitivní kůry tak vždy odpovídá určité části těla.

Propriocepce

Propriocepci můžeme rozdělit na vědomou a nevědomou. Vědomou propriocepci si můžeme představit jako schopnost určit polohu těla při zavřených očích. Víme, kde máme končetiny a jsme schopni i bez kontroly zraku provést některé pohyby poměrně přesně. Vědomá propriocepce je záležitostí mozkové kůry. Informace o poloze a pohybu končetin pro kůru zjišťují především kloubní receptory. Signály z nich jsou vedeny drahou zadních provazců do senzitivní kůry.

Nevědomou propriocepci oproti tomu zajištuje mozeček. Na jejím základě mozeček automaticky zajišťuje stabilní postoj, reguluje svalový tonus atp. Nevědomou propriocepci obstarávají dva typy receptorů: svalová vřeténka a Golgiho šlachová tělíska.

Svalové vřeténko
Svalové vřeténko je útvar tvořený několika málo svalovými vlákny obalenými vazivovou obálkou. Je umístěn ve svalu, vlákna tělíska jsou označována jako intrafuzální, vlákna samotného svalu jako extrafuzální. Kolem intrafuzálních vláken jsou omotána senzitivní nervová vlákna, která informaci z vřeténka přenášejí do míchy. Svalová vřeténka jsou základem fungování tzv. gamma kličky a slouží jako měřidla délky a napětí svalu.
Golgiho šlachová tělíska
Golgiho tělíska se nacházejí na přechodu svalu a šlachy. Jsou schopna vnímat aktivní kontrakci, nikoli však pasivní natažení. Jsou základem šlachového reflexu.

Část 6. - Smysly

obsah